Archiv rubriky: z cest

Čertova stěna 2022 – Yettištajncup 003

Po dlouhé čtyř měsíční pauze a prvním tréninku jsme vyrazili v sobotu 8.10.2022 na „Spekané skály“ u Miszkowic v Polském pohraničí za Krakonošovem. Tam si připravil závod ve skalním lezení pro mládež Trutnovský Yetti club ve spolupráci s HO Excentric Trutnov.

Slepencové skalky zahalené v mlze poskytly zajímavé podmínky pro závod v kategoriích U10, U12, U14 a U16, ve které každý lezec lezl 7 cest TR. V těžké dětské konkurenci z HK Lanškroun, Yetti club Trutnov, HO Ostaš, Sobotky a dalších oddílů a jednotlivců bojovalo našich 6 svěřenců. Původně jsme měli závodníka do každé kategorie, bohužel nás jelo o dva méně. I tak jsme měli skoro v každé kategorii zástupce.

V kategorii dívky U10 se na prvním místě umístila Julie Šejblová. Druhé místo v kategorii chlapci U10 obsadil Toník Hudeček . V kategorii chlapců U12 se umístil na třetím místě Vojta Čáp. Bohužel v kategorii chlapců U14 utekla bedna o kousek a Adam Soural skončil na čtvrtém místě. V kategorii U16 dívky se Josefína Bartošová umístila na krásném druhém místě. Hned za bednou pak Hanka Šítková. Při dolezení cest všemi závodníky se protrhala mlha a za svitu slunce proběhlo vyhlášení, předání medailí, diplomů a věcných cen i závodníkům, které se nedostali na bedny.

Za nás trenéry to byl vydařený závod v pěkném prostředí (škoda té mlhy, byly by i panoramata). Děti odjížděli spokojené a určitě bylo doma hodně radosti 😉

Autor: Náčelník

Lezecké soustředění Rabštějn 2022

Hore zdar,
V srpnu proběhl již 9. ročník Lezeckého soustředění Rabštejn. Několik let obydlujeme místní louku a užíváme si pohostinnosti místní Horské chaty.
Letos se zúčastnilo něco málo přes 20 dětí a 6 instruktorů. Polovina dětí s námi jela poprvé a všichni skvěle zapadli a zapojili se do programu. Ten probíhá každý den podobně, po ranní rozcvičce je
snídaně, poté se jde do skal. Po obědě a povinném poledním klidu se jde opět do skal. Při nepřízni počasí si „hrají“ na boulderovce nebo se učí vázat uzly a jiné. Večer pak již „znavení“ lezci dovádí na
louce, v chatě, či předvádí své hudební dovednosti u táboráku 😉
Velké díky patří všem instruktorům, kteří se intenzivně a trpělivě věnovali našim lezčatům a pokračují
tak v odkazu našeho, již zesnulého, náčelníka Jardy!

Foto můžete shlédnout na odkazu zde

Autor: Kačka

První skialp výlet této zimy

Na pradědu připadlo pár potřebních čísel sněhu a předpověď byla víc než výborná.  Bylo jasné, že sobota bude ve znamení skalpu.  Ráno jsem zbalil lyže, Kačku a největšího milovníka sněhu, Rona. V Ústí ještě měli přiskočit do auta dva mlaďáci z Oddílu aby nasbírali svoje první zkušenosti.  To jak se s tím poprali Vám asi nejlépe popíší sami.

Zatím mi přišel text pouze od Jirky od Hájků, Ondřej od Beranů snad brzy dodá.

 

Jiřinka Hájeck svými slovy :o)

Sobota 17. 12. 6:00 zazvonil budík a já vstávám, bolí mě hlava jak hrom, ale nechci na sobě nic nechat znát, aby mě naší dnešní výlet nezarazili. Dnes to totiž má být moje první zkušenost se skialpy a jsem  dost zvědavý, zda to zavrhnu, či tomu naprosto propadnu.

V sedm nasedám v Ústí do auta k Jardovi a vyrážíme směr Praděd. Z cesty tam si toho moc nepamatuji, jelikož jsem valnou část prospal, aby mi bylo lépe. Když jsme dorazili na parkoviště Hvězda, vše se zdálo být skvělé, počasí nádherné a mě nebylo zle. Dostal jsem rychlou instruktáž o ovládání vázání a nasazování pásů, je to docela jednoduché, ale vše nasadit mi poměrně trvá.

Čas se pomalu nachýlil a přijel autobus, který nás vyvezl k Ovčárně, zde jsme nasadily pásy a zamířili k vysílači. Prvních pár set metů byla rovina, to docela ušlo, ale jak se svah začal mírně zvadat bylo to horší a horší, mé nachlazení se začalo projevovat. Co padesát metrů jsem zastavoval, abych popadl dech a utlumil bodavou bolest v krku. Ani nevím jak, ale nějak jsem se dovlekl nahoru a byl jsem za to rád, že už to mám za sebou. Nebylo to nijak náročné, ale zdlouhavé až běda.

Nahoře jsme poseděli a posvačili, za což jsem byl moc vděčný. Pak nás čekal sjezd, o kterém jsem si myslel, že bude o dost lepší, ale jen co jsem dojel dolů, byl jsem rád, že vůbec dýchám.

Pak jsme si dali ještě jeden kratší, ale o to strmější výstup k Petrovým kamenům. Zde mě fascinovalo, jak pásy skvěle drží i v tak prudkém stoupání. Zde mě dostávalo i to jak Ronislav (pes) neustále běhal po sjezdovce dolů a nahoru za sněhem, který mu Kačka nebo Jarda házeli.

Poté co jsme sjeli, jsme už jen počkali na autobus, jenž nás svezl zase na parkoviště, a zamířili jsme k domovu. Zpáteční cesta pro mě byla dost mlhavá, jelikož jsem dnes dost nemoc přiživil, a většinu jsem prospal nebo prokoukal do blba.

Večer jsem, dost vyčerpán, ulehl s teplotou 38 °C a spal až do nedělního oběda. Přesto že to dopadlo takto jsem si to moc už a rozhodně bych to ne jednou zopakoval, avšak tentokrát radši zdravý.

Zprávy od Kádi

foto je  pouze ilustrační

Dnes jsem si psal s Jindřichem. Už je v Marakéši a čeká na odlet. Na dotaz zdali má dost jídla, nebo mám organizovat humanitární pomoc mi bylo sděleno. „Jídla jsem si vzal nějak hodně.“ A v druhé sms dodal,“ za 7 dní  9000m převýšení BLEEE. Takže baštil pouze tyčky a hroznový cukr. Deny, dobrá zpráva pro tebe. Patrně zhubl a než se vrátí do normálu tak s tebou třeba nebude tak cloumat na laně :o)